Revmatoidní artritida je označení pro nepříjemnou chronickou nemoc, která se řadí do nechvalně proslulé skupiny autoimunitních chorob. Nepředstavuje sice akutní život ohrožující onemocnění, přesto však dokáže své nositele řádně a trvale trápit. Nemocí trpí obě pohlaví, ale jak už je pro autoimunitní choroby typické, o něco častěji bývají postiženy ženy.
Příčiny: Vlastní příčina nemoci není zcela známa. Je jisté, že imunitní systém organismu se zblázní a začne vytvářet tzv. autoprotilátky, které napadají tkáně našeho těla. U revmatoidní artritidy jsou typicky postižené menší klouby. Protilátka, která se u revmatoidní artritidy vytváří, se nazývá revmatoidní faktor.
Projevy: Nemoc se může projevovat různě. Klasické je postupné a plíživé zhoršování obtíží s občasnými záchvaty prudkého zhoršení. Kloubní problémy obvykle začínají ranní ztuhlostí a bolestí, která při cvičení poměrně rychle vymizí. To je poměrně dobrý odlišující příznak od artrózy. U artrózy se může pocit ztuhlosti kloubů objevit také, ale cvičení situaci spíše zhoršuje – jak třou artrotické klouby jeden o druhý, tak to docela bolí. Kromě ztuhlosti zlepšující se po cvičení se mohou objevovat otoky a bolestivost kloubů. Typicky postiženy bývají drobné klouby na horních končetinách, obvykle klouby prstů. Při dlouhotrvajících obtížích se ruce začnou stáčet na malíkovou stranu, vznikají deformace kloubů a degenerují drobné svaly ruky. Kromě toho může být přítomna zvýšená teplota, neinfekční perikarditida, Raynaudův syndrom, záněty šlach a mnohé další obtíže. U některých lidí s revmatoidní artritidou se objevují narudlá kožní ložiska, která mají kruhové uspořádání. Tuto kožní chorobu označujeme jako granuloma annulare. Její vznik souvisí s autoimunitní reakcí, ale přesný mechanizmus vzniku není jasný.
Schéma zánětu drobných kloubů ruky, který po delší době vyústí v charakteristickou deformaci ruky do strany.
Prevence: Podobně jako u jiných autoimunitních nemocí je prevence prakticky nemožná. Neznáme vyvolávající moment, a proto neumíme ani zabránit vzniku choroby.
Diagnostika: Existují přesná diagnostická kritéria. Řekněme jednoduše, že se hodnotí přítomnost výše zmíněných (a některých dalších) klinických projevů. Z krevních náběrů náběrů zjišťujeme zvýšené CRP, které poukazuje na přítomnost zánětlivého procesu v těle. V krvi můžeme sérologicky detekovat i některé autoprotilátky. Patří mezi ně již zmíněný revmatoidní faktor (i když ten nemusí být přítomen ve všech případech) a pro diagnózu ještě cennější anticitrulinové protilátky (anti-CCP).
Léčba: O terapii bych se zmínil jen okrajově. Používá se celá řada preparátů a léčba spadá do kompetence zkušeného revmatologa. V principu se používá celá řada skupin léků tlumících imunitu, které mimo jiné potlačují i zánětlivý proces při revmatoidní artritidě. Klasickým a asi nejznámějším takovým lékem jsou kortikoidy, které však mají celou řadu vedlejších účinků. Relativně novým způsobem terapie je biologická léčba, kdy se podávají léky tlumící imunitní systém jen tam, kde je to potřeba.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
