Skip to main content

Dušnost

Dušnost neboli dyspnoe je častým příznakem mnoha onemocnění. Je prakticky nemožné uvést výčet všech faktorů, které mohou dušnost způsobit, zmíním proto jen ty nejčastější a nejvýznamnější. Dušnost lze nejlépe definovat jako nepříjemný pocit ztíženého dýchání a nedostatku vzduchu. Dušnost můžeme rozlišovat na námahovou, kdy vyvolávajícím faktorem je fyzická námaha, a klidovou. Obzvláště klidová dušnost je velmi varovným znamením.


 

Příčiny: Pocit dušnosti vznikne tehdy, když tkáně našeho těla začnou trpět  příčiny dušnosti tkví v plicích, v srdci a krevním oběhu či v chudokrevnosti. A nyní již k vlastním příčinám dušnosti.


I. Plíce – Vzhledem k tomu, že plíce jsou našim dýchacím orgánem, se jakékoliv poruchy jejich funkce mohou projevit dušností.

 

1. CHOPN – Chronická obstrukční choroba plicní je v naší prokouřené populaci častou příčinou dušnosti. Chronický zánět dýchacích cest způsobený vdechováním zplodin cigaretového kouře je spojený s nadměrnou sekrecí hlenu a s dráždivým vlhkým kašlem.

 

2. Astma – Astma je v podstatě alergickou obdobou CHOPN. Astma vzniká na podkladě alergické reakce, je záchvatovité a v období mezi záchvaty je postižený bez jakýchkoliv příznaků. Dušnost u astmatu může být velmi nepříjemná a v těžkých případech astmatického záchvatu (může být součástí anafylaktického šoku) se může postižený relativně snadno udusit. Více o astmatu najdete v příslušném textu.

 

3. Rakovina plic – Nádorová onemocnění plic mohou způsobit dušnost až v pokročilých stádiích, kdy je nádorem poškozena značná část plicní tkáně, či pokud nádorová tkáň utlačí některou z hlavních průdušek.

 

4. Akutní zánět průdušek a zápal plic – Akutní záněty průdušek a zápaly plic bakteriálního i virového původu se kromě horečkykašle mohou projevovat i dušností. Zbývat dodat, že zejména tzv. atypické zápaly plic mohou mít i při značném rozsahu relativně málo nápadné příznaky.

 

5. Vdechnutí cizího tělesa – Vdechnutí tuhého tělesa či kapaliny způsobuje záchvat kašle a může být spojený s dušností. Dojde-li k podráždění dýchacích cest, může se rozvinout jejich reflexní stažení a náhlá smrt udušením.

 

6. Pneumotorax – Pneumotorax je stav, kdy se do pleurální dutiny (v níž se nachází plíce) dostane vzduch. Dodejme, že za normálních okolností je v pleurální dutině podtlak, který umožňuje snadné rozepínání plic při nádechu. Dostane-li se do dutiny vzduch, tak svým tlakem způsobí kolaps plíce – plíce přestává dýchat. Pneumotorax vznikne buď při poranění hrudníku nebo při prasknutí části plicní tkáně. Ať tak či tak se vzniklým otvorem do dutiny nahrne vzduch.

 

7. Voda na plicích – Tento stav se také označuje jako fluidothorax. U výše zmíněného pneumotoraxu se v pleurální dutině objeví vzduch, u hydrothoraxu se zde objeví tekutina. Efekt je obdobný – tekutina nacházející se kolem plíce působí tlakem a omezuje tak rozepínání plíce při nádechu.

 

8. Plicní fibróza - Tato skupina chorob je spojena s postupnou přeměnou plicní tkáně ve vazivo. Stav je doprovázen postupně se zhoršující dušností. Velmi vzácnou situací je tzv. Hammanův-Richův syndrom, kdy dochází k rychlému vazivovatění plic z plného zdraví.

9. ARDS - ARDS znamená Acute Respiratory Distress Syndrome, kterému také říkáme šoková plíce. V tomto případě je dušnost způsobena průnikem krevní tekutiny do plicních sklípků v rámci zánětu plic se zvýšenou propustností drobných plicních cév. ARDS se často objevuje u sepsí a dalších onemocněních (viz. příslušný text).

10. Bronchiolitida - Toto zánětlivé onemocnění postihuje zejména novorozence a malé děti. Dochází k narušení a uzávěru drobných průdušek, kterým říkáme průdušinky neboli bronchioly. Onemocnění je spojeno se silnou dušností a může snadno přejít do ARDS.

 

 

II. Srdce a krevní oběh – Okysličená krev se musí dostat do tkání a dodat tam kyslík. I když plíce jako takové fungují správně, poruchy srdeční pumpy mohou dušnost způsobit také.

 

1. Srdeční selhávání – Selhávání srdeční pumpy vede k městnání krve před srdcem. Do levé komory srdeční krev teče z plic, a proto se při selhávání funkce levé komory hromadí krev v plicním řečišti – v pokročilých stádiích se krev může začít pod tlakem filtrovat do plicních sklípků. Tento stav se označuje jako plicní edém. Pokud obtíže vznikají a zhoršují se vleže, mluvíme o srdečním astmatu (astma cardiale). Srdeční selhávání akutní i chronické má samo o sobě velké množství vyvolávajících faktorů. Detailněji si o nich můžete přečíst v textu o selhávání srdce, či v jejich vlastních článcích, já je zde jen vyjmenuji. Všechny tyto příčiny pak přes způsobení srdečního selhávání mohou vyvolat i dušnost. Patří sem zejména poškození srdečních chlopní, infarkt myokardu, myokarditidy, plicní hypertenze, poruchy srdečního rytmu a jiné.

 

2. Plicní embolie – Plicní embolie je potenciálně život ohrožující stav, při kterém krevní sraženina (obvykle mající svůj původ v trombóze žil dolních končetin) doputuje krevním řečištěm do plic a tam ucpe část plicních cév. Tento stav může skončit náhlou smrtí nebo je bez jakýchkoliv příznaků. Nejčastěji se nicméně projevuje náhlou klidovou dušností, případně bolestí na hrudi. Detaily si přečtěte v příslušném článku.

 

 

III. Chudokrevnost – Chudokrevnost (neboli anémie) je velice důležitou příčinou dušnosti. Může se stát zapříčinit dušnost sama o sobě, nebo se může kombinovat s plicními, či srdečními poruchami. Proč se chudokrevnost projevuje dušností? Je to snadné – anemický člověk má málo hemoglobinu, který přenáší kyslík do tkání. Ačkoliv jeho plíce i srdce pracují normálně, dostávají tkáně málo kyslíku. U lehčích forem bude dušnost spíše námahová, u těžších stupňů chudokrevnosti i klidová. Nezáleží přitom vůbec na typu chudokrevnosti, tíže příznaků je prostě jen přímo úměrná poklesu koncentrace hemoglobinu. Soubor příznaků při chudokrevnosti zahrnujeme pod pojmem anemický syndrom.

 

 

IV. Jiné příčiny – Sem bych zařadil vyvolávající faktory, které se nedají zahrnout do předchozích tří základních okruhů.

 

1. Struma – Struma neboli zvětšená štítná žláza může v některých případech stlačovat průdušnici a tím zužovat dýchací cesty.

2. Ochrnutí hlasivek - Ochrnutí tkáně hlasivek způsobí změnu jejich polohy tak, že začnou klást odpor proudícímu vzduchu a způsobit dušnost.

 

3. Obezita – Obezita a nezdravý životní styl mohou vést k námahové dušnosti. Není to de facto nemoc jako taková, jedná se jen o důsledek nedostatečné fyzické aktivity a z toho vyúsťující špatné tolerance fyzické zátěže. Je-li obezita skutečně monstrózní, pak už mluvíme o tzv. Pickwickově syndromu. Ten spočívá v tom, že u ležícího těžce obézního pacienta objemné břicho svou vahou vytlačí bránici směrem vzhůru a ta stlačí plíce – dušnost takového nemocného se proto výrazně zhorší vleže.

 

 

 

Diagnostika: Diagnostika je velice široká. Začít lze s vyšetřením krve, které může odhalit infekci (zvýšené CRP), chudokrevnost (pokles hemoglobinu), riziko přítomnosti plicní embolie (vysoké D-dimery) a srdeční selhávání (zvýšení koncentrace natriuretických peptidů).

Základní informaci o stavu plic nám dá prostý rentgenový snímek a stav srdce můžeme (velmi) zhruba odvodit z EKG. Pak již nastupují speciální vyšetření jako je CT-angiografie nebo scintigrafie plic (umí diagnostikovat plicní embolii), ultrazvuk srdce neboli ECHO (podá informace o anatomické stavbě srdce i o jeho funkci) a mnohá další. Do spektra důležitých vyšetření patří i posouzení stavu plicních funkcí pomocí funkčních vyšetření plic (nejběžnější je spirometrie), která provádí plicní lékaři. Při těchto vyšetřeních pacient dýchá do vyšetřovacích přístrojů a ty určují, v jakém stavu jsou z funkčního hlediska jeho plíce.

Pozn: Při subjektivní i objektivní dušnosti je vhodné v úvodu provést vyšetření saturace hemoglobinu pomocí pulzní oxymetrie, případně provést vyšetření krevních plynů (Astrup).

 

 

 

Léčba: U dušnosti se snažíme léčit její příčinu, což je možné za předpokladu, že je správně diagnostikována. Kromě toho je samozřejmě možné léčit dušnost jako takovou a dokud nezjistíme její příčinu, tak nám ostatně ani nic jiného nezbývá. Pacientovi s dušností obvykle podáme léky na rozšíření průdušek. V případě zahlenění se podávají léky usnadňující vykašlávání hlenů. U dušnějších pacientů můžeme nechat inhalovat koncentrovaný kyslík. Samozřejmostí je klid na lůžku a zákaz fyzické námahy.