Skip to main content

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha (latinsky otitis media) je onemocnění, které zažilo mnoho lidí, obzvláště v dětském věku. Já ho měl dvakrát ještě jako předškolní dítě a dobře si to pamatuju. Není to nějakou výjimečnou pamětí. Pořádný zánět středního ucha a následná léčba je prostě zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

 

Nejprve si řekněme něco o místě tohoto zánětu, tj. o středním uchu. Středoušní dutiny máme dvě, nachází se na obou stranách naší lebky. Každá z nich sousedí s vnitřním uchem, které obsahuje náš sluchový orgán – hlemýžď. Bubínkem je střední ucho odděleno od zevního zvukovodu a Eustachova trubice spojuje středoušní dutinu s dutinou nosní. Vzhledem k tomu, že bubínek je nepropustná blána, jediná cesta, kudy mohou ze středního ucha odcházet nečistoty je právě ona Eustachova trubice. Střední ucho obsahuje tři drobné kůstky – kladívko, kovadlinku a třmínek, které spojují bubínek s hlemýžděm a umožňují přenos vibrací na hlemýžď. Střední ucho je tedy důležité pro přenos zvuku do vnitřního ucha, kde je zpracován. Tak to bychom měli na úvod a nyní se již přesuneme k vlastnímu zánětu středního ucha.

 

Příčiny: Nejčastější příčinou klasického hnisavého zánětu středního ucha je bakteriální infekce, často streptokokového původu (obvykle pneumokok), která se do středouší obvykle dostane z nosohltanu přes Eustachovu trubici. Infekci může způsobit i bakterie známá jako hemofilus. A proč k bakteriální infekci dojde? Někdy předchází zánětu středního ucha rýma, při které může dojít ke zduření sliznice dutiny nosní a k zúžení vyústění Eustachovy trubice do nosohltanu. Tím ztrácí dutina středního ucha svůj jediný kontakt s okolím, snadněji se v ní mohou hromadit nečistoty a bakterie a snadněji může vzniknout infekce.

 

Existují ovšem stavy, které riziko vzniku zánětu středního ucha zvyšují. Patří mezi ně například zvětšená nosní mandle. Pokud se tato mandle příliš zvětší, což se v dětském věku stává, může to mít opět za následek ucpání Eustachovy trubice hmotou mandle. Ostatní příznaky zvětšené nosní mandle najdete v příslušném textu. Příčinou mohou být i nejrůznější poruchy imunitního systému ve smyslu jeho snížené aktivity. Horší imunita znamená častější infekce. Velmi vzácnou příčinou častých zánětů středního ucha může být i Kartagenerův syndrom. U tohoto syndromu bývá narušená funkce řasinek, které se v dýchacím traktu vyskytují hojně a umožňují svým pohybem odstraňování nečistot. Proto mají nemocní s tímto syndromem mimo jiné i častější záněty středního ucha.

 

 

Projevy: Klasická infekce středního ucha začíná náhle z plného zdraví nebo jí předchází neurčité příznaky infekce dýchacích cest (horečka, kašel, rýma, bolest v krku apod.). Hlavním projevem akutního zánětu středního ucha je velice nepříjemná bolest v uchu. Malé děti pláčou, větší jsou již schopné bolest ucha popsat. Kromě toho bývá přítomná horečka s celkovou schváceností. Někdy může být přítomné určité zhoršení sluchu na postižené ucho a pískání v uchu. Zánět přeci jen trochu zhorší schopnost středního ucha převádět zvuky do vnitřního ucha. Dutina středního ucha se plní hnisem a bubínek je proto vyklenutý směrem ven. To se ovšem nezjistí prostým okem, ale až při vyšetření na ušním-nosním-krčním.

 

 

Komplikace: Komplikací je celá řada, já bych jmenoval jen některé. První je protržení bubínku. Bubínek totiž nevydrží tlak hnisu a protrhne se. Hnis a krev vyteče z ucha ven a nepříjemná bolest ucha ustává. Protržený bubínek už však nemusí tak dobře zachycovat a přenášet zvukové vibrace a může se proto zhoršit sluch. Další velice nepříjemnou komplikací je přestup infekce do dutinek v lebeční  kosti. Jakmile infekce napadne kost, je to zlé, protože antibiotika se do kosti dostávají velmi omezeně a je obtížné infekci z kosti vypudit.

Opakované záněty středního ucha mohou vést ke vzniku cholesteatomu, což je nepravý nádor rostoucí ve středouší složený z tukové tkáně a agresivních enzymů. Cholesteatom může poškozovat struktury ucha a narušit sluch.

 

 

Diagnostika: U malého dítěte musí pojmout podezření dětský lékař. Nebude to asi nic jednoduchého, protože malé děti pouze křičí a pláčou. Větší děti a dospělí lékaři o prudké bolesti v uchu prostě řeknou. Lze udělat vyšetření krve, které ukáže známky infekce (vzestup bílých krvinek, zvýšení CRP a tak podobně). Nejdůležitější je ale vyšetření na ušním-nosním-krčním. Tamní lékař se může otoskopem podívat do zevního zvukovodu a uvidět bubínek. Je-li bubínek vyklenutý tlakem hnisu, je diagnóza prakticky jistá.

 

 

Léčba: U začínajícího zánětu se podávají jen antibiotika, ale jinak je vcelku běžné „píchání uší“. Pro mě to byl v dětství jeden z nejnepříjemnějších zážitků u lékaře, protože to bolelo hrozně. Jde o to, že se bubínek opatrně propíchne tenkou jehlou a hnis se ze středoušní dutiny odsaje. Zatímco u samovolného prasknutí bubínku je otvor nepravidelný a různě velký, zde je to jen malý otvůrek, který se pak dobře hojí. A i když je chvilková bolest při píchnutí nepříjemná, následuje po vytečení hnisu rychlá a příjemná úleva. Také je třeba vzít v úvahu, že jsem byl tehdy ještě dítě a dospělí snášejí bolest mnohem lépe. O konkrétní metodě léčby již rozhoduje zkušený lékař.

 
 
 



 

On-line poradna:
460 článků chorob, 180 potravin, 490 bylinek, 137 skupin léků.
Přesto chápu, že individuální rada má větší hodnotu.
Napište mně, pokusím se poradit, nebo doporučím odborníka.
Nahlédnout do poradny Dr.Mix lékárníka Ondřeje.