Skip to main content

Syndrom míšního epikonu

Syndrom míšního epikonu (nebo zkráceně syndrom epikonu) je soubor neurologických příznaků, které vzniknou při poškození části míchy, kterou označujeme jako míšní epikonus. Jde o dolní úsek míchy, který se nachází v úrovni horní bederní páteře a pod ním se nachází už jen krátký úsek míšního konu.

Příčiny: K poškození míchy v oblasti epikonu může dojít při výhřezu meziobratlové ploténky ve zmíněné oblasti páteře, kdy vyhřezlý disk stlačí míšní tkáň. Podobné příznaky mohou vzniknout i při růstu míšního nádoru v této oblasti. Celkově lze říci, že vznik symptomů syndromu míšního epikonu je velice vzácný. 


Projevy: Syndrom míšního epikonu vychází především z poruchy míšních kořenů L4-S2. Základním projevem jsou poruchy hybnosti některých svalových skupin dolních končetin s oslabením příslušných šlachových reflexů. Nejnápadnější je porucha zevní rotace nohy v kyčli a narušená schopnost ohnout koleno. Objevují se i poruchy kožního čití, které se nejčastěji vyskytují na zadní straně dolních končetin. Poruchy svěračů, které jsou naprosto typické pro syndrom míšního konu, se u syndromu epikonu vyskytují sice také, ale jsou pouze částečné. U muže se v rámci syndromu epikonu objevují poruchy erekce, které mají buď podobu jejího chybění, nebo mají naopak charakter priapismu (bolestivá trvající erekce bez přítomnosti pohlavního vzrušení).


Diagnostika: Základem diagnostiky je neurologické vyšetření spočívající v důkladném zjištění příznaků a fyzikálního vyšetření. Pojme-li neurolog podezření na syndrom míšního epikonu, doplní se vyšetření zobrazovacími metodami na oblast bederní páteře (rentgen, CT vyšetření nebo magnetická rezonance).


Terapie: Léčba syndromu míšního epikonu závisí na vyvolávající příčině syndromu, kterou je nutné odstranit. Při útlaku míchy nějakým patologickým procesem může být nutné provedení složitějšího neurochirurgického zákroku s cílem míchu uvolnit.