Skip to main content

Selhání ledvin - akutní

Akutní selhání ledvin je náhle vzniklý a velice nebezpečný stav. Zatímco při chronickém selhání ledvin dochází k jejich pomalému poškozování a vyhasínání funkce, v tomto případě je výpadek jejich funkce rychle vzniklý.

 

Příčiny: Příčiny akutního selhání ledvin se učebnicově rozdělují na 3 skupiny:

 

1. Prerenální příčiny = "Předledvinové" příčiny - Do této skupiny spadají náhlé poruchy prokrvení ledvin. Problém tedy není v samotných ledvinách, ale v porušení přísunu krve, kyslíku a živin do ledvin, což vede k jejich poškození. Nejčastějším vyvolávající stavem je dehydratace. Obzvláště u starých lidí jsou dehydratace časté a efekt na ledviny může být devastující. Mechanismus je prostý. U dehydratovaného člověka není dostatek tekutin v krevních cévách, zhorší se průtok krve ledvinami a buňky ledvinných kanálků začnou rychle odumírat.

 

Léčba: Je nutné pacienta co nejrychleji zavodnit, nejlépe pomocí infuzí. Rychlé zavodnění obnoví průtok krve ledvinami, může buňky ledvin zachránit a v ideálním případě vést k rychlé a úplné úpravě ledvinných funkcí.

 

Pozn: Nemusí vždy jít o dehydrataci. Ztráta krve při masivním krvácení či porucha průtoku krve ledvinou při selhání srdce jako pumpy mají na ledviny podobný efekt.

 

2. Renální příčiny = "Vlastní ledvinové" příčiny - Sem spadají náhlá poškození tkáně ledvin (s rozvojem akutní tubulární nekrózy) nejrůznějšími vyvolávajícími faktory. Patří sem nefrotoxické látky jako jsou těžké kovy, některé léky (např. diuretika a antibiotika ze skupiny aminoglykosidů jako jsou Amikin, Amikacin a Gentamicin), kontrastní látky používané v radiologii, myoglobin (myoglobinurie) uvolňující se ze svalů poškozených procesem rabdomyolýzy (např. při crush syndromu) nebo poškození ledvin usazováním bílkovinných protilátek při myelomu. Náhlé selhání mohou způsobit i některé rychle probíhající glomerulonefritidy, což jsou imunitně podmíněná onemocnění způsobující poškození glomerulů, filtračních jednotek ledviny. Většina glomerulonefritid ovšem probíhá spíše pomaleji a jsou zodpovědné za chronické selhání ledvin.

 

3. Postrenální příčiny = "Zaledvinové" příčiny - Tato skupina náhlých selhání ledvin je nejméně častá. Selhání ledvin je v tomto případě způsobeno uzavřením močových cest (nejčastěji močovým kamenem, zvětšenou prostatou, nádorem v močových cestách) s poruchou odtoku moči. Nad překážkou se hromadí neotékající moč, její sloupec se stále zvyšuje až dosáhne k ledvině a utlačí ji. Takto stlačená ledvina může být nenávratně poškozena. Jsou-li postiženy obě ledviny, může nás varovat fakt, že člověk přestane močit. Při postižení pouze jedné ledviny je to zrádnější, protože člověk močí normálně (fungující ledvina to "utáhne") a na problém se může přijít až pozdě.

 

Léčba: Zde je nutný okamžitý urologický zákrok, který může ledvinu zachránit. Překážka odtoku moči se musí odstranit nebo se musí nad překážkou "nabodnout" močový trakt a zajistit odtok moči jinou cestou.

 

 

Projevy: Základním projevem náhlého poškození ledvin a odumření buněk ledvinné tkáně je obvykle snížení tvorby moči (někdy dokonce úplná zástava močení) a hromadění tekutin v organismu - označuje se jako oligoanurická fáze. V této fázi je člověk ohrožen rozvratem vnitřního prostředí organismu, nahromaděním draslíku (hyperkalémie) a dusíkatých zplodin metabolismu, které mají neblahý vliv na mozek. Kromě toho dochází k hromadění kyselých metabolických produktů za vzniku metabolické acidózy (překyselení organizmu). Celkový rozvrat vnitřního prostředí a iontů se projeví poruchou vědomí, poruchami srdečního rytmu a nakonec smrtí. Přežije-li člověk tuto fázi (obvykle díky akutně prováděné dialýze), buňky ledvin se obnoví. Ledviny tak znovu začnou filtrovat krev, ale nově vytvořené buňky ledvinných kanálků nemají schopnost moč koncentrovat a bránit ztrátám vody. Této fázi se říká polyurická, trvá týdny až měsíce a je typická velkými ztrátami tekutin a iontů do moči. Člověk v této fázi vymočí mnoho litrů denně. Již nepotřebuje dialýzu, ale musí se dostatečně zavodňovat, aby se zabránilo dehydrataci. Nakonec novotvořené buňky dozrají a funkce ledvin se vrátí víceméně do normálu.

 

 

Diagnostika: Obecně řečeno je vhodné provést celkové vyšetření ledvin. Diagnóza narušené funkce ledvin se orientačně určuje podle krevní koncentrace močoviny (urea) a kreatininu. Hromadí-li se tyto látky v krvi, je to známka špatné funkce ledvin. Najdeme-li u člověka v akutním stavu příliš vysokou hladinu kreatininu, měla by být zvažována očišťující dialýza. Podobně je tomu s nahromaděným draslíkem. Je-li u člověka se selhanými ledvinami jeho koncentrace v krvi nad 6 milimolů na litr, měla by být dialýza opět zvážena.

 

 

Léčba: U prerenálního selhání můžeme situaci (někdy) zachránit zavodněním, u postrenálního selhání uvolněním močových cest či zajištěním odtoku moči jinou cestou. Sníženou funkci ledvin se můžeme pokusit opatrně podpořit diuretiky, léčíme hyperkalémii, však již k vážnému poškození ledvinné tkáně, je nutno zvážit dialýzu po dobu oligoanurického selhávání. Dialýza toto období pomůže přežít a v následném polyurickém období již nebývá zapotřebí. V této fázi je hlavní dostatečná hydratace a přísun minerálních látek.

 
 
 


Přírodní lékárna Dr.Mix
Vhodné bylinky, potraviny, pohybové aktivity… Nechte si sestavit rady přímo Vám na míru.
Nahlédnout do poradny Dr.Mix lékárníka Ondřeje.