Skip to main content

Retroperitoneální fibróza

Retroperitoneální fibróza je také známá pod názvem Ormondova nemoc. Jedná se o chorobu, která působí celou řadu vážných komplikací, a proto je vhodné o ní vědět alespoň základní informace.

 

Než si povíme blíže o retroperitoneální fibróze, je vhodné si zjednodušeně definovat pojem „retroperitoneum“. Jde o anatomický termín, který je složen ze slov retro- (za) a peritoneum (dutina břišní). Jde tedy o tkáně, které se nachází v zadní části břicha před páteří. V tomto prostoru se nachází některé hluboké svaly, měkké tkáně a také orgány jako jsou ledviny, nadledviny, močovody a velké tepny (aorta, dolní dutá žíla).

 

Příčiny

V řadě případů je zřejmě příčinou retroperitoneální fibrózy autoimunitní onemocnění známé jako IgG4 asociovaná nemoc. V ostatních případech může být retroperitoneální fibróza důsledkem nádorových onemocnění, některých chronických infekčních zánětů retroperitonea, komplikované akutní pankreatitidy, některých případů aneurysmatu břišní aorty, ozářením nádorů dutiny břišní a pánve a některých léků (vzácně je popisována například u beta-blokátorů). Vyšší výskyt retroperitoneální fibrózy byl pozorován u nemocných s Riedelovou strumou a naopak.

 

 

Projevy

Principem retroperitoneální fibrózy je postupné ukládání vaziva v prostoru retroperitonea s poškozováním tamních orgánů, což způsobuje vlastní příznaky. Možné příznaky zahrnují bolesti zad a bolesti břicha, zajizvení močovodů může narušit odtok moči z ledvin a způsobit hydronefrózu s chronickým selháním ledvin. Postižení velkých tepen v nich může narušit krevní tok, což u dolní duté žíly zvyšuje riziko hluboké žilní trombózy dolních končetin.

 

 

Diagnostika

Na základě příznaků je většinou provedena některá ze zobrazovacích metod břicha (ideálně CT vyšetření), která prokáže přítomnost vaziva v oblasti retroperitonea. Mnohdy nemusí být nález jasný a k vyloučení zhoubného nádoru je pak nutné získání vzorku podezřelé tkáně a její histologické vyšetření. Při podezření na IgG4 asociovanou chorobu je vhodné vyšetřit koncentraci imunoglobulinu IgG4 v séru (očekáváme její zvýšenou hodnotu).

 

 

Léčba

Onemocnění většinou poměrně dobře reaguje na podávání imunosupresiv (nejčastěji kortikoidů), závažné příznaky útlaku zmíněných orgánů je nicméně někdy nutné řešit chirurgickým zákrokem, který má za cíl zajistit odtok moči a případně uvolnit orgány z vazivové „pasti“.

 
 
 



 

Pravda o přírodních přípravcích:
Lékárník s praxí 10 let v oboru superpotravin a bylin.
1318 článku o nemocech, bylinách a potravinách.
Strava a bylinky nejsou vše, ale působí na naše zdraví.
Mix stravy a bylin zpracovávám na webu Dr.Mix