Skip to main content

Intubace

Jako intubaci označujeme postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání.

 

Využití: Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestézii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.

 

 

Provedení: K ležícímu pacientovi přistoupíme zezadu, tj. stojíme za jeho hlavou. Do úst vsuneme kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, kterým otevřeme dutinu ústní a zároveň do ní svítíme. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou zasuneme do dýchacích cest hadičku. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který můžeme zvenčí nafouknout pístem, do něhož aplikujeme vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky pak můžeme napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje pak dotyčnému zajistíme přísun vzduchu.

 

 

Komplikace: Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Může se snadno stát, že namísto do dýchacích cest zasuneme hadičku do jícnu a tím jakékoliv dýchání naopak znemožníme. Z toho důvodu je po zavedení hadičky a utěsnění balonku nutné do pacienta několikrát dýchnout ambuvakem, podívat se na hrudník, zda se zvedá a poslechnout si fonendoskopem, zda plíce dýchají. V případě, že dýchání neslyšíme a zvedá se jen břicho, jsme v jícnu a musíme intubaci zopakovat. Je-li intubační hadička po ukončení operačního zákroku a-nebo stabilizaci pacienta odstraněna, bude mít pacient nějakou dobu chrapot a zhrubělý hlas. Pokud by intubační trubice zůstala v průdušnici příliš dlouho, došlo by k poškození průdušnicových chrupavek a vzniku tracheomalacie. Z toho důvodu u pacientů s nutností dlouhodobého zajištění dýchacích cest volíme spíše vytvoření tracheostomie.

 

 

Výhody: Intubace nám umožní zajistit u bezvědomého pacienta dýchací cesty a nafouknutím těsnícího balonku je oddělíme od trávícího traktu. Tím zabráníme, aby se žaludeční obsah dostal do plic (žaludeční kyseliny dokáží plicní tkáň těžce poškodit a označujeme to jako Mendelsonův syndrom). Po napojení ambuvaku na dýchací hadičku můžeme za bezvědomého pacienta dýchat mačkáním ambuvaku, což je mnohem jednodušší než prosté dýchání z úst do úst.

 
 
 



 

On-line poradna:
460 článků chorob, 180 potravin, 490 bylinek, 137 skupin léků.
Přesto chápu, že individuální rada má větší hodnotu.
Napište mně, pokusím se poradit, nebo doporučím odborníka.
Nahlédnout do poradny Dr.Mix lékárníka Ondřeje.