Depersonalizace je označení pro psychiatrickou poruchu, která výrazně narušuje interakci postiženého se svým okolím a zhoršuje sociální vztahy.
Příčiny: Přesné příčiny vzniku depersonalizace nejsou velmi často známé. Depersonalizace se může objevit sama o sobě, nebo doprovázet jiná psychiatrická a neurologická onemocnění. Mezi tyto choroby patří například schizofrenie, bipolární porucha, záchvaty epilepsie, obsedantně-kompulzivní porucha, roztroušená skleróza, Alzheimerova nemoc, neurologická forma Lymské boreliózy a mnohé další. Vznik depersonalizace může být i důsledkem užívání některých návykových látek (především nelegální drogy). Pokud depersonalizace nemá jasnou vyvolávající příčinu a přetrvává, nebo se opakuje, pak hovoříme o depersonalizačním syndromu, který je považován za vlastní psychiatrickou poruchu.
Projevy: Depersonalizaci je velmi obtížné popsat, jde o chybné vnímání sama sebe a svého těla ve fyzickém i psychickém smyslu. Stav spočívá ve vymizení pozitivních i negativních emocí a v pocitu jakési odtrženosti od své osobnosti. Člověk své tělo a smyslové vnímání pociťuje jakoby z dálky, jako kdyby patřilo někomu jinému, a jako kdyby nad ním neměl plnou kontrolu. Depersonalizace se velmi často kombinuje s derealizací, kdy člověk své okolí vnímá nereálně, jakoby ve snu nebo „v počítačové hře“.
Diagnostika: Diagnóza depersonalizace může být vytvořena na základě splnění určitých kritérií na základě důkladného psychiatrického vyšetření. Základem je pochopitelně rozhovor s pacientem, který umožní zjistit přesnou podstatu klinických obtíží. V případě potvrzení poruchy je pak dále možné cestou psychiatra a neurologa pátrat po dalších přidružených chorobách, které by mohly depersonalizaci vyvolat (viz příčiny).
Terapie: Pokud je depersonalizace spojená s jinou chorobou, léčíme toto onemocnění. V opačném případě se depersonalizace jako taková léčí kombinací psychoterapie a podáváním některých léků ze skupiny antidepresiv.
